3.září 2008 Top travel business

3.září 2008 Top travel business

Život třeba není jen obnošená vesta (Štefan Rybár)

Vás, kdyby chtěli učit všichni svatí, zda všimnou si jich Češi paličatí? Buď svatý rád, že nejsi bit… Kolik z nás snilo v onom požehnaném věku -nácti let, jak úžasné by bylo zapomenout na mladého Werthera i na všechna jeho utrpení? A odejít do Indie, případně do Číny, kde by konečně byl čas se ponořit do studia tajů moudrosti Východu. Naplnění snů mládí se však dočká jen málo z nás. Naštěstí. Neboť tyto sny končívají velkým rozčarováním, o čemž své vědí např. i Beatles. A přece jsem se před několika dny setkal s někým, kdo je zřejmě onou výjimkou potvrzující pravidlo. Dovolte mi představit: Yogapremu ze Země, kdysi Roman Pavliš ze Svitav.

„Zcela znechucen vlastním vnímáním světa jsem očekával, že si tuto omezenost mysli potvrdím na „Východě“ a bez pochybností se pak odevzdám suicidálním myšlenkám. „

Jak praví klasik: To jsem si říkal, když mi bylo dvacet, když nevěděl jsem kudy dál. Roman se rozhodl vydat na Cestu, která se protáhla na osm let. Přes Anglii, Španělsko, Makedonii, Albánii, Turecko, Izrael, Irán, Pákistán, Thajsko, Čínu a Tibet nakonec dorazil do Indie. S tím, že dorazil, je míněno téměř doslova. Zpočátku ještě stopem, ke konci pouze pěšky, v Turecku či v Izraeli ještě v džínách a s batůžkem na zádech, v Nepálu už jen s žebráckou miskou v bederní roušce.

„V jeskyni na břehu Jamuny jsem se věnoval meditaci a chtěl nechtít. Jeskyně nebyla jeskyní, já nebyl já a vlastně nebylo nic, kromě vědomí samotného. Ať si o východních naukách myslíme cokoli, na jednom se asi shodneme. Totiž, že šest či osm týdnů v jeskyni změní každého…“

Srovnání s vězením se nabízí jaksi samo od sebe.

„Je v tom velký rozdíl, samotný a osamělý. Pocit osamění je peklem. Pochopený prožitek samoty je požehnáním na cestě k sebepoznání a k seberealizaci. Ani do autobusu člověk nevstupuje a nevystupuje neměnný a nezměněn.“

Bydlel v jeskyních, ášrámech i v poustevnách. Naslouchal učitelům v Číně, učil se od jogínů v Indii, modlil se s lámy v Tibetu. Začal žít-učit. Vedantu, tantru, orgánovou očistu, hatha jógu, meditace, Bhagavadgitu, Pranayamu, urinoterapii, vegetariánství, od všeho něco – užitečného, jak už to v kraji na Východě bývá zvykem.

„Když jsem odjížděl, shledával jsem prázdnotu ve všem. Vrátil jsem se, až když jsem v prázdnotě našel vše. „

A teď je doma a vítá zájemce i zvědavce s hlubokým přesvědčením, že má co nabídnout komukoli.

„ Mnoho lidí v Himálaji žije v harmonii s přírodními zákony, mají čistá srdce a navzájem si pomáhají. Z ráje mne vyhnala karmická potřeba pomoci těm, kteří zapomněli, jak si pomoci sami. A vlastně už ani nevěří, že ráj je. Vítej, poutníče.“