Nevédská historie yogy a tantry…
jiná než běžná náboženská propaganda.
Na základě učení mého praktického Gurua, jehož nesu jméno, a mého oficiálního Gurua Yogi Suraj Náth Ji Maharaj, kteří zcela zpochybňují oficiální, knižní verze historie yogy a poukazují na náboženskou propagandu a odtržení se od původní vize yogy, si Vám dovoluji předložit následující řádky k úvaze a k vlastnímu studiu. Jako překlady ze sanskrtu do angličtiny, ze kterých vycházím a také některé myšlenky jsem použil z prací Dr. Jamese Mallinsona, Oxford a dalších učenců.
Z vykopávek v původním povodí řeky Indus (cca 2800 př.n.l.), na území dnešního Punjab a Sindh, obecně známé pod pojmy Harrapa a Mohenjodáro, přesněji z hliněných pečetí, kde je vyobrazena osoba v dokonalé velmi pokročilé meditační pozici (Moolabandhasana) usuzuji existenci bytosti, která toho byla schopna a která byla uctívána. Na těchto pečetích je také symbol Swastika – hákový kříž, který byl později zneužit fašismem. Tato bytost bývá nazývána Ádi Náth.
Zmiňují-li Védy Kešíny (dlouhovlasé), Munie (mlčící) a Rišie (mudrce) ve svých textech, znamená to, že Tito vznešené bytosti Védy předcházeli, jejich praxe a učení nebyla na Védách založena. Na základě Véd vznikl Brahmanismus, z něhož se později vyvinul Hinduismus, Džinismus, Buddhismus a další směry, které si dodnes přivlastňují yogu ke své propagandě.
Zajímá-li nás historie yogy, tedy praxe a život Kešínů, Muniů, Rishiů můžeme najít vnější popisy, které napsali učenci do svých náboženských textů. To je ale jejich vize, filtrovaná přes jejich myšlení a se skutečnou praxí a životem vznešených nemusí vůbec souviset. Troufám si tvrdit, že jde spíše o zneužití vznešených pro náboženskou propagandu a manipulaci společnosti.
Níže uvedené texty nejsou citace, ale výtah z textu, originální zdroj uveden v závorce.
Kešín:
Potulující se dlouhovlasí (Kešín) asketi se zvláštními schopnostmi. Bez domova, hýbající se s větrem, oděni jen v prach (popel) či žluté cáry, kteří jsou stejně tak doma ve fyzickém i duchovním světě. Jsou v harmonii s přírodními elementy, bohy (funkce makrokosmu), osvícenými bytostmi, s divokou zvěří a všemi lidmi. Pijí ze stejného poháru jako Rudra, a to je jedovaté pro běžného člověka.
(1200 př. n. l., Rig Véd, 10.136)
Vratya:
V negativním pojetí se objevuje v Rig védě pojem Vratya, pro jejich nevédské pojetí duchovní praxe. To se však mění v Atharva védě, kde je Vratyům již projevováno více úcty. Obecně však platí, že i v mladších textech (např. Drona parva eposu Mahabharata 14.1-15) jsou Vratyové ponižováni a haněni. Právě u Vratyů jsou však první zmínky o statických technikách a zádržích dechu a jsou tedy pro správné chápání historie yogy podstatnější, než Védy samotné. V Sama védě (Tandya) již jsou Vratyové označeni přívlastkem Daiva – božští.
Do široké rodiny Vratyů patřili také kouzelníci, medicinmani, šamani, mystikové, materialisti, tuláci, blázni, žoldnéři, fakíři, polikači ohně, žebráci, traviči, erotomani a různí druhy neortodoxních asketů. Právě mezi Vratyi se zdá, leží kořen Yogy.
(1200 př.n.l., Rig véda, 3:26:6; 5:53:11; 5:75:9; 9:14:2)
(1000 př. n. l., Atharva véda, 15.kanda, Vratya Sukhta)(800-600 př.n.l., Sama véda, Jaiminíya Upanišad Brahmana, 2:222, Tandya Brahmana, 24:18)
Kolem roku 500 př.n.l. se začíná psát o Šramanech (usilující). Nevédští asketové, pravděpodobně přímé vyústění praxe Vratyů. Teorie Šramanů je základem Buddhistické doktríny (Buddha ve svém asketickém období žije mezi nimi), Džinismu, sekty Adjiviků, Ajnanů apod. Soustředili se na hledání cesty z kruhu života a smrti (Samsára) očistou stop minulosti (Karma, Samskara) meditací a jinými technikami. Cílem byl stav popisovaný jako Nirvána, Mókša apod.
Tyto teorie a praxe si později přivlastnily i védské směry, kolem 300 př.n.l. a nazvaly to Dhyanayoga (Mahabharata). Základem praxe Šramanů byl Tapas. Tap znamená žár. Tento žár byl dosahován různými asketickými technikami. Zatímco védští asketové praktikovali Tapas, aby dosáhli přízeň Bohů a s tím spojených výhod, jako je ochrana či nadpřirozené schopnosti, ateističtí Šramanové praktikovali Tapas, aby dosáhli utišení mysli a karmickou očistu, a tím byli schopni efektivní meditace k dosažení osvobození. Pranayama je označena jako Tapas v Manavadharmašástra (300 n.l., 4.5.) – pravidla Hinduismu . Tapas je také později v Patanjala yogašástra (400 n.l.) označen jako nezbytný krok před praxí yogy (1:2:2).
Kořen slova Yoga „yuj“ je poprvé užit v Rigvédě ve významu spojení vozu a koní a ve stejném významu je také později užit i v Mahabharatě. Vůbec to však nenaznačuje slovo yoga v našem pojetí, to se objevuje poprvé až ve védské Katha Upanishad (300 př.n.l.)., kde už jde o analogii mezi řízením vlastní bytosti a povozem. První definice yogy: když jsou smysly drženy v nehybnosti a dosáhne se nerušeného stavu (6.11.). Dalším védským textem je Bhagavadgíta (součást Mahábharata, konec 3.stol), která původní formu yogy Šramanů upravuje do směrů vhodných pro společenské využití. Na základě Bhagavadgíty je yoga nejčastěji manipulována do hinduistické náboženské propagandy.
Od 2.stol. našeho letopočtu se vyvíjí Buddhistická Yogačára, samotný Buddhismus ji samozřejmě předchází. Yogachara je založená na učení Buddhy (Gautama Siddharta), ale prostředkem dosažení je yoga a meditace. Teorie této tradice výrazně ovlivnila další směr vývoje teorie Yogy.
Patanjalayogašástra (400 n.l.). je další z pokusů brahmánských autorů o přivlastnění si teorií a praxe Šramanů ovlivněná Šamkyí (teorie funkce makrokosmu) a Yogachara Buddhismem. Védské náboženství od svého vzniku vstřebává vlivy a teorie ostatních směrů, a to až do paradoxů např. Gautamu Buddhu označili jako Avatara Vishnua (spasitele), který přišel z pekla, aby lidi svedl ze správné cesty… Patanjala Yogašástra definuje Aštangayogu – 8 opor, větví yogy (neplésti si s moderním pojetím gymnastického cvičení, které je pod tímto označením prodáváno). Šástra neobsahuje žádné praktické techniky k dosažení popisované teorie. Tento text je chybně, však nejčastěji, považován za tradiční filosofii yogy a dává prostor k náboženské vizi „Superbytosti“ – Ishwara, což je v totálním rozporu s ateistickou původní formou yogy Šramanů, kteří byli označováni za materialisty a nekulturní bytosti.
Šramanové se neúčastnili rodinného, ani náboženského života Védské společnosti, neuměli Sanskrit, číst, ani psát, plně se věnovali své praxi Yogy. Nauka byla předávána přímo z úst Gurua do ucha aspiranta (Chela). Byli považováni za Dality „nedotknutelné“ , mimokastovní a byli tamní rasistickou společností ponižováni. Přežívali jako žebráci.
Jako protipól puritánských náboženských tlaků Hinduismu a Islámu (Buddhismus je v té době z Indie již vytlačen) s vnější orientací po hledání podstaty a expandujících sekt fanatických uctívačů – Bhakti Marga, se probouzí nová vlna introspekce jogínů.
6.-13.stol. n.l. zažívá rozkvět Tantra. Již dávní Vratyové měli erotickou a sexuální pověst…
Tato praxe postupně ovlivnila i původně puritánský Buddhismus a Hinduismus. Hindu Tantra se dále rozdělila na Šivájistickou a Vaišnavskou a uctíváním, mantrami a yogovými technikami se snažili dosáhnout Siddhi (nadpřirozených schopností), nebo expanzi vědomí do „vyšších“ rovin, až k sjednocení s uctívaným „bohem“. Idee a myšlení Buddhistických a Hinduistických Tantriků lze doložit texty, např. Agamy, Tantry aj., tantru nevzdělaných, ateistických Šramanů však nikoliv. Někdo se domnívá, že byli vstřebáni (pod tlakem společnosti) Šivájistickými sektami (např. Nath panth, Kaula). V hloubi mikrokosmické zkušenosti jogíni hlouběji popisují systém Nadi, zmíněný poprvé již např. v Brihadaraňyaka Upanishad (500 př.n.l., 2.1.19) a Nišvásatatattva-samhita (500 n.l.). První komplexní systém „vnitřního těla“ čakry, kundalini aj. je popsán v Kubdžikamatatantra (10.stol.).
Za první Hatha jógové texty se dají považovat Amritasiddhi (tantrický buddhismus) a Hémačandrayogašástra (džinismus) z 11. století, i přesto že zapsané techniky a principy tam takto ještě nejsou nazývány. Z 12.stol. text Amanaska přisuzovaný Yogi Gorakhnáthovi. Z 13.století Matsyendrasamhita, Gorakšasataka a Vivekamartanda. Matsyendranáth a Gorakhnáth dali základ vzniku sekty Náth panth, která hrála významnou, ne-li dominantní roli, ve vývoji středověké yogy.
Opětovným pokusem védské linie vstřebat „cizí učení“ a zakomponovat ho do védského rámce Patanjaliho kontextu ve 13. století je vaišnavský text Dattatreyayogašástra a Vašisthasamhita, která značně ovlivnila pozdější výklad Védanty Ádi Šankary.
Další významnější texty:
14. století: Yogabija (Náth panth), Šivasamhita (Kaula).
15.století: Hathapradipika (Náth panth)
17.století: Hatharatnavali (Náth panth)
18.stol.: Gherandasamhita (neznámý autor)
V popularizaci yogy na západě sehrál roli swami Vivekananda a swami Šivananda a jejich žáci, kteří ve 20.století propagovali védskou linii yogy založenou na Advaitě Vedantě Ádi Šankary a Bhagavadgitě. Naše československé „jogíny“ touto formou yogy ovlivnil swami Mahešvarananda a Rámakrišna.
Ani jeden z nich však nebyl ve své podstatě opravdový Yogi (měli značnou nadváhu a převážně vyčtené filosofické znalosti, praktické techniky posbírali ze všech asketických tradic, v knihách je však nezmínily a pak se pod to podepsali). Jejich západní žáci sponzorovali šíření těchto knih, a tak hluboce ovlivnili západní myšlení o historii, filosofii a praxi yogy. Až v posledních desetiletích dochází na západě k zpochybnění spojení původní yogy s Hinduismem.
Za otce moderních gymnastických stylů lze považovat vaišnavu Tirumalai Krishnamacharyu, jehož studenti B.K.S. Iyengar a K. Pattabhi Jois yogu zkomercializovali a upravili pro západního konzumenta.
Od té doby vzniká snad každý den tisíce učitelských „rychlokvašek“ a vznikají nové názvy původní nedělitelné yogy. Tradiční yoga je pro každého jiná, pro individuální využítí musí být upravena Guruem. Šiva Samhita 3:11 “Pouze znalost získaná od Guru, z jeho úst,
je mocná a užitečná. Jinak nebude mít plody, bude slabá a velmi bolestná!”
Z hlavních indických tradic, které vstřebali původní Šramany a dodnes někteří praktikují yogu a meditaci zmíním:
Náth panth
následovníci Guru Matsyendranátha a Guru Gorakhnátha
Ramananda Tyagi
vaišnavové následující učení Ramanandy
Aghora
extrémní šivájističtí tantrikové
Já jsem nositelem „Khan Cheera Diksha“,
nejvyšší iniciace Náth Panth.
Není Yoga jako „jóga“.
Yogi Sat Náth
Guru Mahant Yogi Suraj Náth Ji Maharaj
Panth Satyanáth
