Maya

MAYA
„ to co se jeví“

V Rigvédě je Maya užívána jako jméno bohyně Lakshmi
nebo ve významu kouzlo (zbraň), klam.
V Atharvavédě ve významu tvořivá síla.
Maya ve Védách také zastupuje reálnou, hmotnou událost, věc, nebo bytost, jenž neprojevila svoje vnitřní jsoucno, tedy skrytý potenciál toho, co se zdá být zřejmé. 

Až Upanishady začali toto slovo používat ve významu špatná znalost, vhled (Avidya) jako protiklad své tezi o Atman (duši), správná znalost (Vidya).
Také Jainisté, buddhisté, hinduisté, sikhové a jejich různé sekty
mají svoji filosofii o Maye jako iluzi... 

Mayu vnímanou jako nereálnou, iluzorní, zdánlivou realitu podkládají filosofové tezí o konstantně měnícím se světě, který tedy nelze pokládat za reálný a duchovní člověk se má soustředit na to, co se nemění, tedy duši, či Boha. 

Maya v původní yoze:
Tento hmotný svět (Jagat) je zcela reálný, i přesto, že se neustále mění (Anitya), avšak naše individuální vize je omezená naším mentálním rámcem (Manas) a stává se tak iluzí. Vidíme prostě jen malé procento toho, co může být viděno. To málo pak máme tendence pokládat za celistvost.

Každý, kdo tvrdí, že je tento svět nereálný je pokrytec, protože je svým tělem a myslí součástí tohoto světa. Pouze meditací a nijak jinak může člověk poznat svoji mysl a svět. Všemu, čemu lidé v sobě nerozumí, mají tendenci říkat duše a všemu čemu nerozumějí venku, říkají bůh. V hloubi meditace, při vhledu do reality, se vše co bylo neznámé, schované v pojmu duše, stává známým a obyčejným, tedy součástí vlastní mysli. Žádný most, ani dveře tam nejsou… A stejně tak při prohloubené meditační zkušenosti makrosmu, už není žádný prostor pro boha, protože vše neznámé v tomto pojmu, bylo nalezeno uvnitř vlastní meditace. Makrokosmos je mikrokosmem a naopak.