Předávání znalostí a dovedností, výuku, či výcvik v každé škole vede mistr – Sensei.

Budó vnímám jako duchovní cestu se vším co k ní náleží. Se vším, co nabízí a dává v podobě sebenalezení, poznání, vnitřního klidu, jistoty, lásky, pravdy a moudrosti, když se po ní dotyčný bezvýhradně vydá.

Má cesta na poli bojových umění a sportů započala již v mých šesti letech ve sportovním oddíle juda v Opavě, který už tenkrát měl bohatou historii a patřil mezi nejlepší v republice.

Sportovní judo jsem uchopil natolik, že v juniorském věku jsem byl ve výběru reprezentace ČR a byl vybrán do Střediska vrcholového sportu v Praze. Svou závodní dráhu jsem ukončil až ve svých takřka třiceti letech s profesionální smlouvou, titulem mistra ČR a účastí v Poháru mistrů evropských zemí. Jako závodník jsem absolvoval stovky zápasů a získal obrovské zkušenosti a vytříbený cit pro každý pohyb či záměr soupeře.

V judo jako sportovním odvětví, jsem byl též úspěšný trenér, který založil vlastní oddíl a vychoval několik mistrů ČR.

Byť má počáteční kariéra byla ryze sportovní, již od dětství mne lákalo tradiční pojetí bojových umění. Díky svým úspěchům na zápasišti mi bylo dopřáno setkat se s řadou mistrů, kteří tradiční Budó cvičili nebo vyučovali. Jedním z nich byl pan Vladimír Lorenz. Tímto se mi dostalo možnosti vidět bojové umění jinak než jako sportovní odvětví a již v mládí jsem začínal chápat mnohé principy a postupně začínal vidět Budó v celém jeho širokém rozsahu.

Ve svých jednadvaceti letech jsem budó uchopil i jako bojový systém. Stal jsem se instruktorem výcviku Policie ČR. U Policie jsem pět let získával další profesní zkušenosti, které jsem později zúročil jako instruktor výcviku městských a obecních strážníků, bankovní ochranné služby, ale i ve sféře soukromých bezpečnostních služeb a speciálních jednotek.

Dá se říci, že Budó mne provázelo po celý dosavadní život a to ne jako zájmová činnost či volnočasová aktivita, ale bylo po celou dobu mou hlavní náplní a prioritou. Touto svou cestou jsem měl možnost Budó pochopit, vystudovat i praktikovat ve všech třech jeho specifikacích, jak jsem již popsal v úvodní části. Tedy jako sport, dále jako tradiční bojové umění nebo jako bojový systém.

Přibližně ve svých čtyřiceti letech jsem se zastavil s pocitem potřeby a nutnosti rozhodnout se, kterým z těchto tří směrů se má cesta, další studium a praxe bude vyvíjet dál. Jasně jsem si uvědomoval, že mám-li se ponořit ještě do větší hloubky a dosáhnout kvality podle mých představ a možností, nelze se naplno věnovat ani dvěma pojetími najednou, natožpak všem třem.

Vzhledem k dosavadním zkušenostem, vědomostem a úspěchům ve všech třech pojetích, nebylo toto rozhodnutí snadné. Nakonec zvítězil hlas srdce, nad jakkoliv praktičtějšími, racionálnějšími a zároveň i jistě schůdnějšími možnostmi. Pro svou další dráhu jsem zvolil Ko-ryu, tedy tradiční pojetí a založil jsem školu tradičního ju jutsu.

Provozováním své školy chci nejen rozvíjet a předávat umění a filosofii s odkazem tradičního Budó, ale poděkovat a vzdát hold všem mistrům a učitelům, kteří se zasloužili a zachování těchto hodnot až do současnosti a také těm, kteří se uvolili s nekonečnou trpělivostí a láskou, předat mi své znalosti, dovednosti a zkušenosti.

Dne 30. 9. 2017 mi byl celosvětovou asociací japonského budó, AJBA udělen titul Shihan a 5.Dan ju-jutsu ko-ryu.