Védánta tvoří jádro hinduistického duchovního učení.
véda – vědění               anta – konec.
Učení „na konci véd“, Upanišady, nejmladší částí Véd.
Obrazně může též znamenat „konečné“, tj. nejvyšší vědění.

Védánta učí, že základem světa je věčná neměnná všepronikající duchovní podstata zvaná brahma, která je popisována jako sat-čit-ánanda – Bytí, Vědomí, Blaženost. Vše z něj vychází a do něj se opět navrací, veškeré bytí je ve své podstatě totožné s brahma, ze kterého vyvstalo.
Brahma  a átman jsou totožní, tedy naše vlastní duchovní podstata je totožná s podstatou světa, s Bohem. Cílem duchovní cesty je realizace – prožívání brahma.Tím je dosaženo vysvobození ze samsáry – proměnlivého světa a cyklu zrození a smrti.

Prameny védánty jsou:

a)      Upanišady – nejmladší část véd, která je nejdůležitějším zdrojem hinduistického duchovního učení. 

b)      Brahma sútra – spis složený z krátkých aforismů, autorem je Bádarájana.

c)      Bhagavadgíta, která je učebnicí nejen védánty, ale i jógy a dalších aspektů duchovního učení. 

d)      spisy velkých védántových myslitelů (Madhva, Rámánudža, Šankara).

 V historii se vyvinuly tři hlavní školy védánty:

1)      Dvaita védánta – dualistická védánta. Autorem je Šrí Madhva. Učí, že Bůh - brahma je základem světa i duše, které jsou na něm zcela závislé. Ovšem Bůh, svět a individuální duše jsou vzájemně oddělené, reálně existující entity. Proto je možné, aby se člověk obracel k Bohu jako k „Ty“. K tomuto směru se hlásí např. hnutí Haré Kršna.

2)      Višišta-advaita védánta – modifikovaná monistická védánta. Autorem je Šrí Rámánudža. Učí, že brahma  je nejen podstatou světa a duše, ale vše je jeho součástí, tedy vše je Bůh. Ovšem přesto vzniká v jeho rámci odděleně existující jevy – svět a duše, které mají svou relativní dočasnou skutečnost. K Bohu se můžeme obracet jako k „Ty“, ovšem toto oddělení je jen dočasné, ve stavu osvícení rozdíl zaniká a zůstává jen brahma.

3)      Advaita védánta – monistická védánta. Autorem tohoto směru je Šrí Šankara. Učí, že jediné, co skutečně existuje, je brahma, vše ostatní, co se jeví jako mnohost - svět i individuální duše, je májá, čili iluze. Ve stavu osvícení si člověk uvědomuje tento omyl a prožívá Nejvyšší Jednotu brahma.

 Stoupenci jednotlivých směrů védánty spolu často vedli a dodnes vedou spory. Ve skutečnosti jsou však všechny tři školy pravdivé a vzájemně se doplňují, neboť jsou založeny na různých úrovních duchovního prožitku a vytvářejí tak různé plošky jednoho diamantu pochopení světa a duše.